Vážené studentky, vážení studenti,

součástí vaší zkušenosti s filmovým natáčením bude to, že si povedete terénní deník. Ten je standardní součástí všech etnografických výzkumů, včetně těch, které se týkají filmového průmyslu. Většinou sice nemáte žádné školení v tom, jak si deník vést a jak jej možné ho využít (seminář k etnografickému výzkumu se stal pravidelně se opakující součástí předmětové nabídky teprve nedávno), ale i na základě několika následujících pokynů můžete terénní poznámky ze stáže realizovat. Budou užitečné a zajímavé jak pro vás, tak pro FAV. Bude to zpráva o vaší práci na projektu, ale také zpráva o světě filmové produkce.
Pokud to produkce povolí (je tedy nutné nejprve požádat o souhlas - mnohdy to nebude přijatelné), pořizujte prosím kromě deníku také fotografie, které budou zaznamenávat vaše pracovní prostředí.

Upozorněte produkci předem i na to, že terénní poznámky jsou součástí vašeho úkolu, a dbejte na to, aby jejich zápis nezasahoval do plnění zadaných úkolů.

Zadání ke zpracování deníku:

Terénní deník bude obsahovat přepsané terénní poznámky z každého dne vaší stáže.
Zpracování profesionálně vedeného deníku je časově náročné - obvyklý poměr při etnografickém výzkumu odpovídá 2-3 hodinám práce na pět hodin pobytu v terénu. Nelekejte se, to se na váš cvičný úkol tak úplně nevztahuje... Kolik hodin se budete účastnit natáčení (při 12hodinových směnách) předem nevíme – pokud to budou celé směny, bude na přepis poznámek velmi málo času. Nežádáme po vás, aby práce na denících šla na úkor samotné stáže (práce na projektu je ve všech ohledech priorita  - nezavdávejte prosím důvod k podezření, že nepřistupujete ke stáži zodpovědně (to by ohrozilo důvěru našich partnerů). V rámci možností ale věnujte deníku náležitou pozornost a co nejdřív po skončení pracovního dne si přepisujte terénní poznámky.
Zapisujte si přímo na místě poznámky k tomu, co se během dne děje, tj. provádějte "objektivní" popis viděného a slyšeného, ale i vaše pocity a reakce. Zkratkovité poznámky si na konci pracovního dne doplňte. Bude to tedy chronologicky, den po dni uspořádaný záznam toho, na čem jste pracovali, co jste pozorovali kolem sebe, co jste prožívali, pociťovali..

Pro upřesnění přikládám:

1/ popis dvou typů terénních poznámek podle učebnice kvalitativního výzkumu od Jana Hendla:

a) Popisné poznámky se snaží popsat prostředí, lidi a jejich činnosti v

• souladu se zaměřením výzkumu. Obsahují např.: popis jednotlivců, jejich podobu, chování, gesta, jak mluví atd.

• rekonstrukci dialogů účastníků v terénu

• popis prostředí

• informace o událostech, kdo se jich zúčastnil, kde se to stalo a jak to

• probíhalo

• popis aktivit, podrobné popisy - co se dělo, v jakém pořadí atd.

• popis chování výzkumníka, jeho reakce na ostatní atd.

b) Reflektující poznámky se týkají hlavně úvah výzkumníka o tom, co pozoruje. Pro vás nejsou povinné, záleží na vás, zda je do deníku zahrnete. Obsahují např.:

• reflexe analýzy - co se výzkumník naučil a poznal, ideje, které se postupně vyvíjejí

• reflexe metody, hodnocení dosavadního průběhu výzkumu

• reflexe etických problémů, které v procesu pozorování nastávají

Tyto poznámky, pořízené ve zkratce a rukopisně (popř. mobilního telefonu) na place, po skončení natáčení přepíšete do terénního deníku, který přiložíte k závěrečné zprávě o stáži. Proto přikládám také:

2/ ukázku terénního deníku z knihy Roberta Emersona o etnografickém výzkumu. Vybraná ukázka se týká především popisu vnějšího vzhledu postavy, která vstupuje do sledovaného terénu (to samozřejmě neznamená, že se máte speciálně zaměřit na popis osob. Je to jen pro příklad toho, jak detailní takový popis může v ideálním případě být)

Robert and I were sitting by the commissary talking this afternoon when a new resident named Bruce passed by several times. He was a tall, extremely thin man with straggly, shoulder-length, graying hair and a long bushy beard. I had heard that he was only in his thirties, even though he looked prematurely aged in a way that reminded me of the sort of toll that harsh conditions exact from many street people. He wore a long, dirty, gray-brown overcoat with a rainbow sewn to the back near the shoulder over a pair of torn blue jeans and a white tee shirt with what looked like coffee stains down the front. Besides his disheveled appearance, Bruce seemed extremely agitated and restless as he paced from one end of the facility to the other. He walked with a loping gait, taking very long strides, head held bent to his chest and his face expressionless, as his arms swung limply through the air, making a wide arc, as though made of rubber. As Bruce passed by on one of these rounds, Robert remarked, “That guy’s really crazy. Don’t tell me he’s going to be recycled into society.”

Věřím, že psaní deníku bude pro vás zábava, která vám zkušenost z natáčení ještě více zhodnotí, protože vás přiměje vše kolem sebe - i sebe samé -  pečlivě pozorovat. Důležité pravidlo, které prosím dodržujte - neodkládejte psaní deníku do druhého dne. Detaily už nedáte pod návalem práce a nových zkušeností dohromady.

V případě, že vám není cokoli jasné, pište na skopal@phil.muni.cz

Ať se vám „na place“ daří a líbí,

Pavel Skopal