XIII. DOKTORANDSKÁ KONFERENCE FAV

23. května 2019, FAV FF MU, kinosál C34

PROGRAM XIII. DOKTORANDSKÉ KONFERENCE FAV

  • 13:00

    Zahájení XIII. Doktorandské konference FAV

  • 13:05 - 14:00

    Keynote

    Ivan Klimeš
    Katedra filmových studií (FF UK, Praha)

    Rakousko-Uhersko – laboratoř pro výzkum „národní kinematografie“

    Habsburská monarchie před sto lety zanikla, ale na jejím území se dějiny dějí dále, včetně těch filmových. Operují zde kinematografie rakouská, maďarská, česká, slovenská, polská, rumunská, slovinská, chorvatská… Kde všechny tyto kinematografie byly před sto lety? Jak a proč vzniká „národní kinematografie“, jaké jsou k tomu nezbytné podmínky, nebo naopak proč třeba vůbec nevznikne? Jak s národní kinematografií souvisejí národy, etnické skupiny, národnostní menšiny? A k tomu Černá Hora, Lužičtí Srbové, Kašubové a kdovíco ještě…

  • 14:00 - 14:15

    Coffee break

  • 14:15 - 15:45

    I. blok příspěvků / chair: Kateřina Šardická

    Martin Mišúr
    Katedra filmových studií (FF UK, Praha)

    Případ, který se neměl uzavřít. Proměnlivá pozice detektivky, její produkční cykly a klastry mezi různými aktéry i zájmy zestátněné československé kinematografie (1945–1962)

    Prezentace předkládá k rozpravě záměr připravované dizertační práce, jejímž východiskem je tázání po předpokladech hrané a dlouhometrážní detektivky v prostředí československé kinematografie prvních zhruba sedmnácti let po jejím zestátnění. Zvolené období zůstává dosud badatelsky spíše méně pokryté – zejména ve srovnání se soustavnějšími a propracovanějšími reflexemi normalizačních detektivek –, zároveň obtížně uchopitelné, neboť nesmírně proměnlivé i skromné z hlediska realizovaných titulů. Práce zamýšlí problematizovat intuitivní tezi o zásadní kulturněpolitické neslučitelnosti detektivek s bezprostředně poúnorovými hodnotami, třebaže připouští, že měla ve sledovaných letech ambivalentní, ba u leckoho výrazně negativní pověst. Na základě výzkumu archivních materiálů lze doložit, že prakticky celé sledované období se vyznačovalo nebývale intenzivní i argumentačně mnohostrannou debatou o detektivkách, jakkoli její stopování obnáší dva podstatné kroky. Zaprvé, nutnost pojímat ústřední pojem ve značné šíři a připustit svébytnou existenci mnoha variant filmových typů, včetně těch, které adekvátně začlenily soudobě preferované akcenty. Zadruhé, hledět se stejnou badatelskou vážností na realizované, jakož i na četné neschválené nebo zastavené projekty, respektive připsat mnohdy rozhodující váhu právě neveřejnému kolotání za zavřenými dveřmi. Metodologicky práce nachází inspiraci u žánrové teorie, konkrétněji u aktuálního – a na kontext zestátněné kinematografie adaptovaného – výzkumu produkčních cyklů a klastrů; ty umožňují zkoumat krátkodobé, přerušované či vůbec nerozvinuté fenomény z hlediska jejich dobové situovanosti i různých aktérů, jež za nimi stojí. Příspěvek zkusí osvětlit v bodech logiku výkladu dějin filmové detektivky, definovat vnášené pojmy, přiblížit zkoumaný materiál. Dále stručně nastínit, v čem by zdárné zpracování problému mohlo pomoci při formulaci obecněji založených tázání.


    Jiří Anger
    Katedra filmových studií (FF UK, Praha)

    Nech ten obraz hořet: Found footage a horor filmové matérie

    Záměrem disertačního projektu je uchopit mnohoznačnou a nesamozřejmou „found footage“ praxi jako ontologický problém filmového média. Found footage ve své experimentální podobě bývá často definována skrze historickou či recepční vzdálenost mezi původním obrazem a jeho uměleckým přetvořením. Taková vymezení ovšem ignorují fundamentální „prasklinu“ filmového obrazu samotného, rozštěpením mezi snahou vytvářet rozpoznatelné jevy a figury a působením materiálních sil směřujících k dekompozici. Found footage experimenty toto napětí nevytvářejí z ničeho, „pouze“ jej zviditelňují či aktualizují coby imanentně přítomné. Povaha a účinky ontologické praskliny budou specifikovány v návaznosti na magisterský projekt, konkrétně na výzkum recipročních vztahů mezi experimentálním filmem a různorodými afektivními mody. V tomto případě je namístě mluvit o vztahu k hororu, a to ve smyslu ontologickém, tak jak jej pojímají Eugene Thacker, Dylan Trigg, David Peak a další. V jejich dílech je horor platformou, jež dovoluje hovořit o zastřené dimenzi světa, která proniká do žité reality, aniž by ji bylo možné uchopit jinak než jako konstitutivní jinakost. Tato bílá místa „světa-pro-nás“ se proměňují v „bestiář nemožných životních forem“, které nemají daleko k obrazcům, jež zahalují reprezentované dění ve found footage filmech – jsou manifestací reality, jež se od nás odvrací, ale zároveň zintenzivňuje svou materiální prezenci. Ontologická prasklina bude koncipována jako rozhraní, které zajišťuje neustálou výměnu mezi reprezentativně-figurativní a hororově-(de)kompoziční složkou obrazu, aniž by kdy převážilo ve prospěch jedné z nich. Takto lze reflektovat křehký vztah mezi reprezentovaným děním a různými polohami nestability a deformace filmové matérie, na němž jsou experimentální found footage filmy založené.


    Jakub Jiřiště
    Katedra filmových studií (FF UK, Praha)

    Protisměry společenské reformy v dramaturgii původní televizní hry 1958-1965

    Dizertační práce si klade, proč a v čem selhaly snahy o koncepční dramaturgii televizní hry v období 1958–1965 a do jaké míry se v tomto selhání otiskly neoficiální progresivní tendence. V roce 1958 se televize inciciativně napojuje na projekt socialistické kulturní revoluce a začíná sebevědomě rozvíjet format původních televizních her ze současnosti. V roce 1960 je medium oficiálně podřízeno stranické politice a od dramaturgů se očekává tvůrčí rozpracování směrnic. Problematické systémové zajištění ideologické opory i neujasněnost přístupů stranických orgánů ke společenské roli nového média a jeho společenské roli nicméně způsobily, že aktivní dramaturgické podněty se stále více vymykaly oficiálním představám. Proces formování dramaturgické koncepce nakonec vedl k nutnosti direktivní konsolidace dramaturgie uměleckých pořadů (1965), jež paradoxně rezignovala na dosavadní direktivy a přerušila upřednostňovanou linii původních her. Právě snahy dramaturgů a autorů plnit vágní předpoklady bez institucionálně zajištěného usměrňování otevírají ambivalentní prostor mezi dvěma úrovněmi společenské reformy: a) oficiálním přístupem k demokratizaci v rámci přechodu do fáze socialismu, jenž představoval spíše snahu usměrňovat v bezpečných mantinelech veřejnou sféru , b) reformou probíhající spontánně prostřednictvím neoficiálních interpretací individuální angažovanosti, jež posouvají zažité rámce v typologii postav, prostředí či chápání pozice jedince ve společnosti. Výzkumným cílem je objasnit institucionální podmínky a vztahy, jež zapříčinily v době přímého stranického dohledu vymknutí dramaturgie LDV a zachytit na konfliktech původních předpokladů s jejich konkrétním naplňováním specifický odraz dvoukolejného reformního procesu v oblasti televizní dramatiky. Komparace s dialektikou reformních (proti)proudů v dalších centralizovaných dramaturgiích může pomoci vymezit pozici televizní dramaturgie na prahu procesu kulturní liberalizace.

  • 15:45 - 16:00

    Coffee break

  • 16:00 - 17:30

    II. blok příspěvků / chair: Miroslav Vlček

    Kateřina Šardická
    Ústav filmu a audiovizuální kultury (FF MU, Brno)

    Jak veřejnoprávní televize experimentuje s formátem reality TV

    Ještě před patnácti lety bylo nemyslitelné prolínat televizní žánry a jakýmkoli způsobem je porušovat či kombinovat, dnes je tvoření žánrových hybridů samozřejmé, a co víc, kvůli vysoké konkurenci, novým platformám určeným ke sledování a náročným divákům – přímo nutné. Napříč akademickým diskurzem můžeme sledovat (ne)úspěšné tendence k jasnému vymezení hranice mezi fikcí a dokumentem a obhajoby samostatnosti individuálních žánrů. Hranice toho, co si v televizních pořadech lze dovolit, kam až je možné zajít a jaké žánry k tomu využít, jsou setřeny. V roce 2012 se v České televizi odehrála série zásadních změn, které se dotkly i způsobu vývoje a výroby pořadů. Příspěvek zkoumá, jak se ČT na základě strategických plánů nového vedení pustila do výroby reality TV a jak v konkurenčním boji s komerčními televizemi obstála. Po prvotní vlně pořadů vlastní původní tvorby (Zlatá mládež, Dovolená v protektorátu, Čtyři v tom aj.), kterými se ČT snažila dokázat, že reality TV na veřejnoprávní obrazovky patří, následovala však stagnace. ČT by jako médium veřejné služby měla být průkopníkem, který posouvá dál celý televizní průmysl, má přicházet s novými formáty, být jakýmsi inkubátorem. Prezentace si klade za cíl odhalit, zda tomu tak v současné tvorbě je a jak ČT hranice mezi realitou a fikcí překračuje.


    Šárka Slezáková
    Katedra dokumentární tvorby (FAMU, Praha)

    Časosběrná metoda v dokumentárním filmu

    Téma mé dizertační práce je časosběrný dokumentární film. Systematicky sbírám a mapuji jednotlivé časosběrné projekty. Kromě způsobu natáčení a střihu mne zajímá i východisko, z kterého vznikl natáčecí plán, motivace tvůrců a společenský dopad a reflexe. Věnuji se srovnání zavedených formátů jako například UP series i autorských časosběrných dokumentů (Die kinder von Golzow). Zajímají mne i formáty na hranici žánru (Dunedinská studie). Mým cílem je vytvořit platformu pro časosběrný film.


    Juraj Ondruš
    Ateliér audiovizuální tvorby (Fakulta multimediálních komunikací UTB, Zlín)

    Strihová skladba v slovenskom dokumentárnom filme

    Strihová skladba nie je do dnešnej doby dostatočne preskúmaná. O to viac chýbajú teoretické fakty o dokumentárnom filme oproti hranému. Preto sa táto práca zameriava na strihovú skladbu v slovenskom dokumentárnom filme. Slovenskí dokumentárni tvorcovia už dosiahli veľmi veľa úspechov a preto by mala byť ich práca docenená a teoreticky spracovaná. Predovšetkým filmoví strihači strávia nad natočeným materiálom neskutočné množstvo hodín a preto ich odbor strihová skladba bude najviac skloňovaným termínom v teoretickej práci. Za tým množstvom dokumentárneho materiálu sa skrývajú viaceré pojmy, ktoré dopĺňujú strihovú skladbu a ktoré budú detailne rozvedené v samostatných kapitolách.

  • 18:00

    Společná večeře

Doktorandská konference

Historie

Doktorandská konference byla Ústavem filmu a audiovizuální kultury Filozofické fakulty MU poprvé zorganizována v roce 2007.

Záměr

Hlavním záměrem bylo vytvořit každoroční akci, na níž se budou nad tématy disertačních prací a s nimi spojenou badatelskou problematikou setkávat doktorandi, jejich školitelé i další učitelé a studenti. Doktorandská konference má být platformou pro mezikatedrovou filmologickou diskuzi, nabízet jednotlivým doktorandům unikátní možnost prezentovat svou práci a získat zpětnou vazbu, a tím přispět ke zkvalitnění doktorandského výzkumu, disertačních projektů a celého doktorského studia a potažmo i oborového diskurzu.

Cíle

Po prvním ročníku se ustavila tradice dvoudenního setkání na konci května, na němž jsou příspěvky rozděleny do tematických bloků, které uvádějí chairmani z řad (neprezentujících) doktorandů.

Informace pro účastníky

Stravné

Pořádající Ústav filmu a audiovizuální kultury FF MU zajišťuje ve vlastní režii občerstvení během konference.

Náklady

Cestovní, pobytové a ubytovací náklady jednotlivých účastníků pořadatel nehradí.

Ubytování

Pořadatel může pro zájemce zprostředkovat/zamluvit ubytování v univerzitním hotelu.

Informace o časovém plánu, termínech, propozicích a typech příspěvků

Předchozí ročníky

Koordinátoři XIII. Doktorandské konference FAV

Mgr. Ondřej Pavlík

e‑mail:

Mgr. Jitka Lanšperková

e‑mail:

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info